Nejsem fanda zbraní a každého kdo rád střílí považuji za stejného cvoka, jako jsou ti kdo rádi mlátí (jako já) do golfového míčku. Mám doma zbraň. Mám k ní vztah jako k rýči. Když je nutno zrýt zahradu, prostě vezmu rýč a budu rýt. Nebudu o tom přemýšlet. Prostě je to potřeba. Když bude má rodina nebo domov ohrožen, vezmu zbraň a se stejnou emocí, s jakou použiji k rytí rýč, použiji k obraně zbraň. Pragmaticky a efektivně......jako ryji zahradu, bude to potřeba.  Čili budu mířit první na srdce a druhou do hlavy. 

Domnívám se že jiná úvaha o zbrani, jako prostředku obrany, nepřipadá v úvahu. V jiném případě jsou zbraně jen koníčkem, jako tenisové rakety.

Mám-li střelnou zbraň ,musím být vnitřně připraven zabít.Jinak je její držení a vytažení větším nebezpečím pro mne než pro útočníka.

A proto (ale i z lenosti) ji nosím jen tam, kde předem očekávám opravdu zvýšené riziko a přesto se tomu nemohu vyhnout (samozřejmě tím riskuji, že se jednou dostanu do nečekané nebezpečné situace, ale to je holt život).

Držení není žádným velkým nebezpečím (držení znamená to, že ji mám doma nenabitou v trezoru), ale dokáži si reálně představit  mnoho situací, kdy je výhodnější ji nevytahovat i když ji v tu chvíli budu nosit (což znamená, že ji budu mít u sebe nabitou a třeba i nataženou).